Nacha'zíte se zde: Turistický průvodce / České Krušnohoří / Osek - Litvínov - Most / Osek / Historie kláštera

Cisterciácký klášter

Slavek z Hrabišiců se stal nejvyšším komorníkem po Hrabišově smrti a tento úřad zastával v letech 1197 až 1201 a po desetileté přestávce znovu od roku 1211 (kdy je poprvé nazýván Slavkem Velikým) až do 1226. Krátce před prvním „povýšením“ - v roce 1196 – do Oseka společně s Hrabišem přivedl cisterciácké mnichy původem z Waldsassen v Horní Falci, kterým se v jejich prvním českém působišti Mašťově pod patronací velmože Jana Milhošta vůbec nedařilo – vedle neustálého útisku světskou vrchností byli opakovaně přepadáváni loupeživými hordami. Prvních deset let zde žili buď v jakémsi blíže nepopsaném dřevěném provizoriu, které údajně stávalo kdesi v místech dnešních ovocných sadů za klášterní zahradou, nebo v blízkosti farního kostela sv. Petra a Pavla v nejspodnější části dnešního města Oseka;  pojednává o tom jedno z listinných falz, dávající tím pádem prostor k dalším konstrukcím. Jmenovaný kostel byl před výstavbou kláštera údajným pohřebním místem Hrabišiců a v jeho sousedství mohlo být situováno také další z jejich rodových sídel. Slavko zde údajně nechal v roce 1197 pohřbít svého významného bratra Hrabiše. Ani zde však nebyl dosud prováděn ani základní archeologický průzkum.

 

Magické sedmičky před 800 lety

Později – v době pro budoucnost kláštera nejvýhodnější - se Slavko stal v roce 1207 také županem na Bílině. Magická sedmička soustřeďuje naši pozornost k tomuto zásadnímu letopočtu a jednou ze světlejších skulin nechává o trochu více nahlédnout do situace před osmi sty lety. Ke klášteru, jeho rozjezdu a zejména pak zahájení náročné výstavby románského komplexu s trojlodní bazilikou Nanebevzetí P. Marie se totiž vztahuje ledacos, již proto, že pro budování kláštera bylo zapotřebí zejména velké finanční podpory. Zakládací listina se bohužel nedochovala, ale i přední badatelé připouštějí, že ve svazku falz z let 1203 až 1209 jsou informace, které lze brát vážně. Se zakládací listinou, dne 24. dubna 1203, potvrzenou českým králem Přemyslem Otakarem I., tím pádem spojují prvopočátky své existence vedle Oseka i obce Háj, Domaslavice (jejichž název je údajně odvozen od Slavkova jména), Odolice, z důvodů důlní těžby zaniklé Břežánky i Hrdlovka. Vesnice, určené k povinnému odvádění poplatků klášteru vypočítává také listina papeže Inocence III., vystavená dne 3. dubna 1207 v Lateráně; přibývají k nim např. Svinčice, Černochov, Bečov, Liptice, Mirošovice, Počerady, Charvátce, Mnichov či Vysočany. Tržní desátek, to je desetina výnosu dávek z týdenních trhů, byla povinna odvádět tři města (?!) Grabessin (Hrabišín), Pons (Most) a Saidow (Zavidow, Sayda). Všechny vyjmenované obce patřily třem bratřím - zesnulému Hrabišovi (dar klášteru byl odevzdáván se souhlasem jeho synů Kojaty (IV.) a Všebora), Slavkovi, jeho synovi Bohuslavovi a Borešovi. Spolu s ním přidal v roce 1207 další díl k desátku z trhu v Hrabišíně i jeho příbuzný Jaroslav ze Zabrušan, což bylo dobrým důvodem pro uskutečnění oslavy 800 let této obce dne 2. června 2007.

"Starý" a nový klášter

Během husitských válek byl cisterciácký klášter v Oseku dvakrát poničen v letech 1421 a 1426, následně se napravovaly škody a snad také proto se areálu nijak nedotklo období renesance. Sedmnácté století nepříznivě ovlivnila třicetiletá válka, po jejímž doznění se naštěstí dostali do vedení kláštera hospodářsky velmi zdatní opati. Barokizaci klášterního chrámu prosadil opat Benedikt Littwerig v rámci velkolepé výstavby kláštera, pro kterou získal roku 1705 litoměřického stavitele Octavia Broggia. Půdorys románské baziliky zůstal nezměněn, ale interiér i exteriér kostela dostal v letech 1711 až 1718 vrcholně barokní podobu. Pro úplnost dodejme, že v polovině 18. století byl zbořen původní (zřejmě románský) farní kostel sv. Petra a Pavla, díky lidové tradici stále nazývaný „starým klášterem“ (anticum claustrum). Starý Osek (Alt Ossegg) byl ještě na počátku 20. století samostatnou osadou (podle adresáře z roku 1885 měl 32 domů s 274 obyvateli). Barokní kostel sv. Petra a Pavla byl po neuskutečněném záměru opata Hieronyma Besneckera a stavitele Octavia Broggia (kol. 1742) nově vystavěn až v letech 1751-1755 za opata Kajetána Březiny z Birkenfeldu a jeho stavitelem byl bývalý Broggiův polír Jakub Schwarz z Ústí nad Labem.